"Z pohledu vertikálního je úplně jedno, ve které části společnosti se člověk nachází, jakou pracovní pozici zastává, jak je bohatý, kolik má akademických titulů. Ten základ lidí tady nahoře je stejný, všech, nikdo není lepší. Spirituální rovina člověka - na této úrovni  jsme si všichni rovni, všichni jsme stejně dobří (na horizontále ne). Důležité je, protože člověk se během svého života propadl zeshora dolů, jak je ta vertikála jakoby čištěna, na jaké je člověk v této chvíli úrovni spirituální, a  jak postupuje zpátky vzhůru.  V tomto čištění vertikály je klasická homeopatie úplně výjimečná věda, protože ona svými ředěnými, potencovanými léky, postupuje zpátky nahoru, je schopná zasáhnout ten problém tam, kde je, vyřešit ho a tímto způsobem vracet člověka po vertikále vzhůru, zpátky k dokonalosti." Pavel Opelka, klasický homeopat

NEMOC NENÍ NÁHODA, JEN MY SAMI JSME ZODPOVĚDNÍ ZA SVOJE ZDRAVÍ I SVOJI NEMOC 

Onemocněli jsme proto, že něco v našem životě není v pořádku, někde děláme chybu, sešli jsme z cesty. Jen my sami jsme plně zodpovědní za svoji nemoc, i když se tuto zodpovědnost příliš často snažíme převést na něco nebo někoho jiného (náhoda, vir ve vzduchu, chřipková epidemie, lékař apod.). 

KLASICKÁ HOMEOPATIE LÉČÍ PODSTATU NEMOCI, NE POUHÉ PŘÍZNAKY

Na rozdíl od alopatické medicíny i některých homeopatických směrů (francouzská škola, EAV metoda) léčí klasická homeopatie příčinu, podstatu nemoci a ne její pouhé příznaky. Klasická homeopatie je holistický systém, tzn. léčí pacienta jako celek a jako jednotlivce. Na žádnou nemoc neexistuje určitý lék, ale existuje lék pro pacienta, který je nemocný. Lék se vybírá podle momentálního stavu celého člověka. 

Příklad: když onemocníme angínou, předepíše nám lékař antibiotika. Tím dojde k potlačení příznaku nemoci, angíny, alopatickým lékem hlouběji do těla. Příčina toho, proč jsme angínu dostali, zůstala nevyřešena. Při léčbě klasickou homeopatií bude homeopat vybírat lék ne podle jednotlivého symptomu nemoci, angíny, ale podle všech duševních a fyzických příznaků každého jednotlivého člověka v tento okamžik. Lék pro konkrétního pacienta jako jedinečné, neopakovatelné lidské bytosti. Správně vybraný homeopatický lék pak pootočí vnímání pacientovo reality tak, aby pochopil, co mu angína svojí symbolikou chtěla říct, aby se změnil. Tím, že se odstraní příčina nemoci, zmizí i její symptom - angína. Podáním pečlivě zvolených homeopatických léků se tak změní pacientův vnitřní stav prostřednictvím nehmotné informace v homeopatických lécích obsažené. 

EMOČNÍ ZRANĚNÍ A TRAUMATA JAKO PŘÍČINY NEMOCÍ

Všichni na své cestě životem prožíváme různá traumata, emocionální zranění. Jako děti jsme např.cítili nedostatek lásky rodičů, připadali jsme si bezvýznamní a nedocenění ve velkém světě. Nebo na nás skočil velký pes a my se vylekali, případně nás přepadl zloděj a okradl nás, mnoho žen bylo znásilněno. Všechny tyto události nás ovlivňují dál, aniž bychom o tom věděli. Pokud je totiž člověk dlouhý čas zvyklý na nějakou situaci nebo potká-li ho během života nějaké silné trauma či stres, zanechá to v jeho paměti stopu. Tuto stopu, otisk stále nosíme dál v sobě, i když už jsme na zraňující událost dávno zapomněli. Stačí ale sebemenší podnět, který traumatickou situaci jen mírně připomene, a organismus reaguje na danou situaci nepřiměřeně. Tato nepřiměřená reakce může mít mnoho podob a v klasické homeopatii to nazýváme nemocí. Nemoc ovšem nemusí vzniknout pouze výše popsaným způsobem, nýbrž dochází i k přenosu otisků, stop, z rodičů na dítě během početí, v těhotenství, v duchovní rovině i k přenosu mentálních otisků z generací našich rodičů, prarodičů a dalších předků na nás. Pokud se tyto otisky neuvedou do rovnováhy vhodným přirozeným způsobem - např. léčbou klasickou homeopatií, příp. miasmatickým čištěním, najde si organismus kompenzaci v podobě tělesné nemoci.Všechny poruchy našich orgánů mají prvotní příčinu v traumatech, se kterými jsme nebyli schopni se vyrovnat v době, kdy nastaly, ani později. Když např. někdo z našich blízkých nečekaně zemře, potřebujeme truchlit. Nemůžeme-li ale plakat, protože už jsme zapomněli jak, zůstane v našem nitru rána. Pokud se později v našem životě rozvinou symptomy jako chronická únava, senná rýma nebo bolesti hlavy, většinou si je nespojíme se zadrženým smutkem. Jinou příčinou traumatu může být potlačení pocitu vzteku, nenávisti, zrady. Události jako nehoda, ztráta zaměstnání nebo partnera, stěhování apod. také mohou zanechat stopu v našem životě. Z duševního zranění se člověk může uzdravit sám, přirozeným způsobem - pláčem, smíchem, žertováním apod. Nebo léčbou klasickou homeopatií. Homeopatické léky napodobují vnitřní zranění, upomínají tělo, jak je má odblokovat a vyřešit, takže trauma pak zmizí samo přirozenou cestou. Tím, že se zbavíme vnitřních zranění, odezní vnější příznaky, nemoci.

NEMOC JAKO BLUD 

Nemoc je součást našeho vývoje dopředu. Vzniká v okamžiku, kdy si něco nedokážeme prožít na duševní úrovni, potlačíme to, nedokážeme tím projít. Nemoc je blud, který se projevuje na fyzickém těle. Nemoc vzniká tehdy, když naše reakce na situaci se díky bludu stává omezená. Původní situace už neexistuje, ale zanechala otisk, stopu. Čím více nejsme schopni reagovat na současnou situaci, tím více jsme nemocní. Zdraví tedy znamená svobodu člověka být v současném okamžiku a naplnit smysl svého života. Člověk je nástrojem ducha, jímž mu byl stanoven určitý úkol. Nemoc stojí v cestě schopnosti organismu tento smysl naplnit, protože člověku nedovoluje reagovat na přítomnost. Nutí ho reagovat podle situace z minulosti. Léčba je navrácením zdraví. Toho docílíme, když si pacient uvědomí vlastní chybné vnímání reality. Umožní mu to, postaví-li se tváří v tvář vlastnímu bludu. Představuje to základ zákona podobnosti, na kterém je homeopatie založena. Rozhodneme-li se pro léčbu klasickou homeopatií, rozhodujeme se pro odstraňování našich bludů. Tím, že blud je chybné vnímání reality, je také nemoc chybné vnímání současnosti. Celý mentální stav člověka je projevem tohoto chybného vnímání, bludu. Po podání homeopatického léku projdeme naším bludem a nemoc se pak nemusí projevit na fyzické úrovni. Lék nám tak nastaví zrcadlo našeho bludu, toho, jak zkresleně vnímáme realitu. 

Příklady bludů: všichni se na mě dívají, pozorují mě, jsem méněcenný, lidé mě chtějí okrást apod. 

KLASICKÁ HOMEOPATIE JAKO DUCHOVNÍ LÉČBA

V psychice, duši, máme nějaký nezpracovaný problém (ve vztahu k sobě samému, k partnerovi, rodiči, společnosti, Bohu), a ten se může projevovat na fyzickém těle v podobě nemoci, nebo v psychice v podobě únavy, deprese, fóbie atd. Když klasická homeopatie uchopí příčinu, podstatu problému, a tu odléčí homeopatickým prostředkem, měníme se nejen my uvnitř sami sebe, ale zároveň s tím se mění i naše okolí.

HOMEOPATIE JAKO ALTERNATIVA LÉČBY

Homeopatie je ve světě nejrozšířenější alternativní metodou léčby. Důvodem jsou její výsledky. Mnozí klasičtí homeopaté slovo alternativa odmítají. Tvrdí, že jedinou alternativou je homeopatie, a proto nemá smysl tohoto slova užívat. Jestliže nemá na nějakou nemoc lék homeopatie, nemá ho nikdo. Naopak, cokoli jde vyléčit alopatickou medicínou, jde vyléčit i homeopaticky při zachování pravidel homeopatické léčby a při udržení podstatných výhod homeopatie, tj. neužívání chemických léků, nepatrného příjmu léků, nenásilného vyléčení v souladu se zákony přírody a s následným preventivním účinkem. Homeopatie neléčí pouze současné symptomy, ale celou posloupnost, čímž zamezuje postupu nemoci. Děti léčené homeopaticky vyrůstají ve zdravější dospělé, neboť tím uniknou nejenom dědičným nemocem.

V každém případě je léčba klasickou homeopatií mnohem humánnější, k pacientům ohleduplnější a šetrnější metoda než alopatická léčba.

HOMEOPATIE A URYCHLENÍ SPIRITUÁLNÍHO RÚSTU (Tinus Smits: Inspirující homeopatie)

Existuje něco jako spiritualita homeopatie? Může homeopatie někomu pomoci při jeho spirituálním růstu? Dokonce i v centrech New age a spirituálního rozvoje se zatím málo ví o tom, jak fantastickou pomoc homeopatie může nabídnout hledajícím lidem. Spirituální růst byl dosud jen svým způsobem "vedlejším účinkem" a ne hlavním cílem homeopatické léčby. Na druhé straně je homeopatie stále často špatně chápána. Spirituální učitelé často říkají svým studentům, že musí dělat všechno svými vlastními silami, a nic jiného zvenku jim nemůže pomoci. Je samozřejmé, že musíte všechno udělat sami, nedorozumění spočívá v jejich názoru, že když použijete homeopatický lék, neděláte to sami. Ale homeopatie je pouze katalyzátorem v celém procesu a silně ho urychluje. Proces, který by trval 20 let, nebo dokonce celou dobu života za velkého úsilí, může nyní proběhnout během jednoho nebo dvou roků, a může být nalezeno skutečné řešení problému. 

POJETÍ ZDRAVÍ A NEMOCI Z POHLEDU KLASICKÉ HOMEOPATIE (Rajan Sankaran: Duch homeopatie) 

Uvědomil jsem si, že zdraví znamená svobodu člověka být v současném okamžiku a naplnit smysl svého života. Člověk, jako všechna stvoření, je nástrojem ducha, jímž mu byl stanoven určitý účel. Nemoc stojí v cestě schopnosti organismu tento smysl naplnit, protože člověku nedovoluje reagovat na přítomnost. Nutí ho reagovat podle situace z minulosti.Léčba je navrácením zdraví. Toho docílíme, když si pacient uvědomí vlastní chybné vnímání reality. Umožní mu to, postaví-li se tváří v tvář vlastnímu bludu. Představuje to základ zákona podobnosti, na kterém je homeopatie založena.Stav nemoci je postojem, který organismus přijme, aby v určité situaci přežil. Dokud tato situace trvá, a doku je tento postoj vhodný a dané situaci odpovídající, nedá se léčbou odstranit. Nemoc je postoj, který odpovídá určité situaci. Za níže uvedených podmínek je ale nutné jej odstranit:- Neexistuje taková situace - Nynější situace je odlišná- Reakce je přehnaná (nadměrná panika)Nemoc je tedy postoj přijatý jako mechanismus přežití a odpovídající určité situaci, která v přítomném okamžiku existuje. Díky tomu, že situaci chybně vnímáme, nás tento postoj v současnosti nutí reagovat nevhodným způsobem. V organismu tak zapříčiňuje trvalý stres. Stres pak zhoršuje pacientovu patologii nebo aktivuje jeho sklony k určité patologii.Nemoc je stav přijatý organismem. Není proto ničím, co by bylo třeba odstraňovat, ale je něčím, co je třeba změnit. Dokud situace existuje a dokud je postoj situaci odpovídající, nemůže a neměl by být odstraněn. Z důvodu přežití v dané situaci tělo přijímá určitý postoj. Není zdravý, nebude pro vás dobrý, ale v dané situaci je nutný. Nemoc znamená přizpůsobení. V praxi vidíme, že přizpůsobení většinou vhodné není.Je-li člověk dlouhý čas na něco zvyklý, zanechá to v jeho paměti stopu. Při sebemenším podnětu reaguje často nepřiměřeně, nevhodným a neodpovídajícím způsobem. Později, i když žije v bezpečí, stále v sobě nosí kořen strachu. Sebemenší podnět v něm může vyvolat ohromnou paniku. Kořeny lze přenášet z generace na generaci

Nemoc stanoví podmínky, v nichž se cítíme dobře. Tyto podmínky omezují naši schopnost žít v přítomnosti a reagovat na situaci přiměřeně. Necítíme se dobře ve většině situací s výjimkou těch, které splňují naše podmínky pro pocit pohody. Pocity „není mi dobře“ a podmínky, ve kterých se dobře cítíme, tvoří základ nemoci. Přesně naopak, zdraví je bezpodmínečný stav pohody, kdy se cítíme dobře bez jakýchkoli podmínek. Umožňuje lidem žít v přítomném okamžiku a reagovat přiměřeně a způsobem odpovídajícím situaci, které čelí.Nemoc je omezené vidění. Je to zúžený pohled na věci. Odstranit ji lze pouze, když si svůj blud uvědomíme. Homeopatický lék vytvoří podmínky pro to, abyste si svůj blud uvědomili tím, že vás spojí s původní situací, ze které tento blud vychází. Člověk na danou situaci reaguje neadekvátně. Konfrontací s imaginární situací, které by jeho současné reakce odpovídaly, jej přinutíte uvědomit si, že realita je odlišná. Uvědomění upraví jeho přehnanou reakci. Jak se člověk sám přirozeně vyléčí? Jediný způsob, jak jej vyléčit homeopaticky, je vykreslit mu imaginární (neexistující) situaci, ve které by jeho reakce byla odpovídající. Tím si vytváří v představě situaci, ve které je jeho jednání odpovídající, a jakmile to udělá, uvědomí si, že reaguje přehnaně, čímž začíná proces léčby. 

Homeopatický lék je schopen vytvořit stav podobný stavu, ve kterém se již člověk nachází. Nastolením takového stavu vyvolá dojem nebo představu původní situace, na kterou by byl stav odpovídající reakcí. Homeopatický lék umožní organismu uvědomit si svůj blud, a tak zrušit přehnanou reakci.

NĚKOLIK MOŽNÝCH POHLEDÚ NA NEMOC (Ján Scholten: Homeopatia a minerály)

Nemoc jako pokušení 

Na nemoc se můžeme dívat jako na závislost. Každý vzorec chování představuje určité bezpečí, jistotu, možnost předpovídání reakcí a možných situací. Neměnné vzorce chování umožňují lidem předpovídat svoje chování vůči jiným i vůči sobě samým. Opuštění stavu nemoci může přinést pocit nejistoty. Člověk se začne ptát: Co budu teď dělat? Nebo Kdo vlastně jsem? Každé řešení problému představuje určitý posun. Možná právě strach z něj nás svazuje pokračovat v zaběhnutém způsobu života i v těch situacích, ve kterých je neadekvátní.Jiný aspekt této skutečnosti souvisí s tím, co pacient získává nemocí. Psalo se o tom hodně nejen v alopatické literatuře, ale zejména v rámci psychoterapie. Někdy má nemoc pro pacienta tolik výhod, že se za žádnou cenu nechce uzdravit.Ale na druhé straně má takovýto přístup i hodně nevýhod. Strnulost vzorce chování nás připravuje o nové možnosti, které zůstanou navždy nevyužité. A může se stát, že ztráty budou nakonec větší než zisk. Kdybychom se např. vzdali svého stavu deprese, museli bychom převzít zodpovědnost a začít něco dělat se svým životem. 

Nemoc jako blud

Dalším možným přístupem je dívat se na nemoc jako na iluzi. Při každém onemocnění najdeme centrální téma, něco, co pacient vnímá nesprávně. Když najdeme určitý centrální blud u pacienta, a když můžeme najít tento centrální blud v homeopatické literatuře, potom můžeme na základě toho předepsat homeopatický lék. Můžeme to udělat i tehdy, když původní situace už dávno pominula, anebo v takovém případě, když ve skutečnosti ani nikdy neexistovala a je přítomná u někoho jen jako nezdůvodnitelný pocit „jako kdyby“, respektive blud.Myšlenka nemoci jako původního stavu souvisí s koncepcí nemoci jako bludu. Pacient se stále ještě mylně domnívá, že je v původní situaci.Nemoc můžeme rozeznat i v životní filozofii pacienta. Blud se projevuje například jako přesvědčení, že „všichni lidi jsou zlí“, nebo „nikdo mě nemá rád“. Zejména slova typu „vždy, nikdy, každý, nic“ atd. naznačují, že lidé jsou pod vlivem bludu. Zdá se jim, že jejich vnímání světa platí pro všechny a na vždy. V normách a hodnotách lidí se projevují jejich vlastní problémy. 

Nemoc jako ochrana 

Pochopení nemoci jako pokušení přímo souvisí s jejím vnímáním jako způsobu ochrany. Určitý postoj může chránit před nebezpečím a před strachem a poskytovat jistou míru ochrany. Takovýto postoj má svojí přitažlivost.Ale určité chování může sloužit také jako odpoutávající manévr. Například intenzivním ponořením se do práce v zaměstnání můžeme odsouvat řešení hlubšího problému, například krize v manželství. Někdy to vede v průběhu léčení k nečekaným překvapením. Vyléčením povrchového problému se odkryje hlubší problém, který se vynoří na povrch s plnou intenzitou. Pacientovi se přitom zdá, že se jeho stav namísto zlepšení ještě víc zhoršil. 

Nemoc jako symbol

Z tohoto hlediska nemoc představuje symbolické vyjádření psychického problému. V příběhu staletí se tento pohled ujal a jeho projevy najdeme v mnohých zvratech: Leží mi to v žaludku, Uvízlo mi to v krku, atd.Mnoho lidí zažívá takovéto pocity. Například v rodině jsou neshody a to nám vyvolá žaludeční problémy. Zdá se, že problém nám leží v žaludku. U chroničtějších problémů však tento pohled není až tak lehké použít. Ale je možné symbolicky vnímat všechny nemoci. Dethlefsen o tom podrobně píše ve své knize Nemoc jako cesta.          

Nemoc jako kulturní jev

V naší kultuře se považuje (považovalo) za nevhodné ukazovat smutek. Společenská konvence brání pláči, zvláště na veřejnosti. Dokonce se předpokládá, že i na pohřbu nejbližších příbuzných zůstaneme vyrovnaní a stateční. Lišíme se tím od jiných kultur, kde už zdaleka slyšíme naříkání a kvílení nad zesnulým, neboť se to považuje v této situaci za náležité. Z toho vyplývá, že vzorec chování vedoucí k zadržování smutku v sobě, je kulturní nemocí. Není náhoda, že tolik lidí v naší kultuře potřebuje lék Natrium muriaticum, pro který je charakteristický tento vzorec chování. Kultura akceptuje určitý druh chování a někteří, nebo dokonce mnozí příslušníci se jím řídí až do té míry, že to u nich vede k onemocnění.Kdybychom porovnali různé typy psychotických stavů v Evropě a Japonsku, zjistili bychom, že mnohé typy existují v obou kulturách. Ale je i mnoho typů psychóz, které najdeme jen v jedné nebo druhé kultuře. Přímo souvisí s určitými normami a hodnotami té které kultury.

Nemoc jako mýtus nebo pohádka

Na nemoc se můžeme dívat také jako na mýtus nebo pohádku. Vidíme tu opakování určitých motivů. Problémy lidí jsou jenom velmi zřídka jedinečné, vlastní jenom jim. Určitý problém je většinou problémem většího množství lidí. Mýty a pohádky jsou vyjádřením této skutečnosti. Když někdo rozezná svůj vlastní problémy v pohádce, může ho to velmi hluboko ovlivnit. Když je někdo nemocný, nemá vyřešený určitý problém. Prostřednictvím mýtu je spojený s celým lidstvem. A mýtus často i nabízí řešení problému, může skutečně pomoci. Ale mohli bychom říci, že to platí i obráceně. Když se někomu podaří vyřešit svůj vlastní problém, může tím pomoci vyřešit mytologický problém pro celé lidstvo. Je známo, že nejlépe umí pomoci při řešení určitého problému ti lidé, kteří ho sami měli, a úspěšně ho vyřešili. Nejlépe vycítí jeho podstatu a nejlehčeji odliší zásadní řešení od dočasných. 

Nemoc jako tvorba nebo hra 

V člověku vzniká určitý stav, a potom se okolo něj vytváří situace, která je s ním v souladu. Zde nejsou okolnosti příčinou onemocnění, ale naopak, člověk je původcem svojí nemoci a tvůrcem situace, ve které žije.Člověku se tak navrací jeho zodpovědnost. On sám se stává zodpovědným za svoji nemoc i svoji situaci.Ale ve schopnosti vytvořit nemoc je ukrytá i schopnost najít řešení. Člověk má moc změny, je schopný opustit staré problémy a vytvořit nové možnosti. Toto je úroveň, na které nemoci vznikají a na které dochází k uzdravení. Člověk vytváří, aby zažil. Dethlefsen ve své knize píše: Nemoc je cesta k dokonalosti.Campbell uvádí pěkný příklad. Jednou si mu stěžovala jedna žena se silnými bolestmi: Co mi to Bůh udělal? A on jí odpověděl: Ne, paní, sama jste si to udělala. Vy sama jste svým stvořitelem. Když ve svém nitru najdete to místo, kde jste to vytvořila, budete schopná to přijmout a žít s tím, dokonce z toho mít i radost, protože je to váš život. Tehdy tato žena pocítila hlubokou změnu ve svém nitru a její problémy se výrazně zmírnily. Koncepce nemoci jako tvorby přináší největší hloubku, vrací každému člověku zodpovědnost a tím i možnost vyléčení.

 

ŽALOBA  DO  HAAGU:  FARMACEUTICKÝ  PRÚMYSL JAKO ORGANIZOVANÝ  PODVOD - celý text naleznete na serveru www.osud.cz (publikováno 7.1.2005)

Následující řádky obsahují výňatky z oficiální žaloby, již podal u Mezinárodního soudního dvora v Haagu MUDr. Mathias Rath a ostatní. Obsáhlé podání obviňuje světové farmaceutické korporace a vedoucí světové politiky ze zločinného spolčení, genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. 

Ve 20. století vybudovaný farmaceutický průmysl byl organizován s cílem dosáhnout kontroly systémů zdravotní péče po celém světě systematickým nahrazováním přirozených nepatentovatelných terapií patentovatelnými, a proto výnosnými syntetickými léky. Tento průmysl se nerozvinul sám od sebe. U jeho počátků stojí investiční záměr hrstky nejbohatších podnikatelů, kteří bez nejmenších výčitek svědomí vědomě definovali lidské tělo jako vlastní tržiště za účelem zmnožení svého majetku.

 

K předčasné smrti milionů lidí nedochází v důsledku shod okolností ani nedbalostí. Je úmyslná a systematicky organizovaná ve prospěch farmaceutického průmyslu a jeho investorů s jediným účelem - expanze globálního odbytu léčiv v hodnotě trilionů dolarů. Tržištěm farmaceutického průmyslu je lidské tělo a návratnost jeho investic závisí na prodlužování a rozšíření nemocí. Jeho zisky závisí na patentovatelnosti léků, které z něj dělají nejvýnosnější podnikání na Zemi. Na rozdíl od toho prevence či vymýcení nějaké choroby významně zužuje nebo úplně eliminuje poptávku po farmaceutických drogách. Farmaceutické korporace proto systematicky maří prevenci a likvidaci chorob.

 

Aby mohly páchat tyto zločiny, užívají farmaceutické korporace labyrint plný vykonavatelů a spoluviníků ve vědě, v medicíně, hromadných sdělovacích prostředcích a politice. Vlády všech států jsou manipulovány nebo mnohdy dokonce řízeny lobbyisty a bývalými manažery farmaceutického průmyslu. Legislativa všech států je po desetiletí korumpována a zneužívaná k obhajování zájmů mnohatrilionového dolarového "obchodu s nemocemi", čímž je ohroženo zdraví a životy stovek milionů nic netušících nemocných a národů.

Výchozí podmínkou růstu farmaceutického průmyslu coby úspěšného investičního podnikání bylo vyloučení konkurence bezpečných přirozených terapií, jelikož nejsou patentovatelné a skýtají nevelké marže. Přirozené terapie navíc mohou efektivně pomáhat předcházet nemocem a eliminovat je kvůli své základní roli v buněčném metabolismu.

Výsledkem této systematické eliminace přirozených zdravotních terapií bylo převzetí systémů zdravotní péče ve většině zemí světa a miliony lidí a téměř všechny národy se tak dostaly do závislosti na farmaceutickém průmyslu a jeho investičních obchodech.

Farmaceutický průmysl jako organizovaný podvod 

Farmaceutický průmysl nabízí milionům pacientů "zdraví" - ale toto očekávání neplní. Namísto toho poskytuje produkty, které pouze mírní symptomy zatímco podporují chorobu v pozadí jako předpoklad pokračujícího obchodu. K zakrytí tohoto podvodu, tento průmysl používá dvakrát více peněz, než vynakládá na výzkum příštích léčebných terapií.

Tento organizovaný podvod je jedinou příčinou, proč tento investiční obchod za strategicky navrženou kouřovou clonou "dobrodinců" lidstva přetrval téměř století. Kriminální praktiky tohoto průmyslu drží životy 6 miliard lidí a ekonomiky většiny zemí světa jako rukojmí.

Demaskování farmaceutického "obchodu s nemocemi"

V uplynulých deseti letech jsem usiloval o demaskování organizovaných podvodů tohoto největšího investičního průmyslu na zemi. Poukazoval jsem na to, že největší překážkou zlepšování zdraví lidí na naši planetě je samotný farmaceutický průmysl - a jeho povaha coby investičního průmyslu žijícího z rozšiřování spektra nemocí.

Obvinění se za účelem ochrany svých podvodných investičních obchodů s chorobami pokoušeli o celosvětové vyloučení dosažitelnosti nepatentovatelných přirozených terapií. K dosažení tohoto cíle použili několika strategických opatření:

1. Zadržování životně důležitých informací o nepatentovatelných přirozených terapiích. Obvinění před milióny lidí vědomě a systematicky utajili a blokují pro zdraví zásadní informaci, že lidské tělo neumí produkovat vlastní vitamin C (kyselinu L-askorbovou). Kvůli této neznalosti téměř všichni lidé trpí nedostatkem vitamínu C a mají sklon ke kardiovaskulárním a dalším onemocněním. Obvinění miliónům lidí neposkytli a systematicky a cílevědomě blokují elementární zdravotní informaci, že lidské tělo nevytváří přirozenou aminokyselinu - lysin. Na základě této neznalosti téměř všichni lidé trpí nedostatkem lysinu a jsou náchylní na rakovinu a další nemoci. Obvinění tedy tímto postupem záměrně působí další zbytečné utrpení a předčasnou smrt stovek milionů lidí.

2. Veřejné zlehčování významu nepatentovatelných přirozených terapií. Obvinění svévolně a systematicky klamou veřejnost šířením falešných, matoucích a smyšlených zpráv zlehčujících nepatentovatelné zdravotní terapie s cílem zaštítit a rozšířit svůj "obchod s chorobami" závislý na patentovaných drogách a dopouštět se dalších zločinů. Tímto obvinění úmyslně působí další zbytečné utrpení a předčasnou smrt stovek milionů lidí.

3. Šíření zdravotních informací souvisejících s nepatentovatelnými přirozenými terapiemi je stavěno mimo zákon. Obvinění se vědomě pokoušejí zneužít svého politického vlivu při pokusech o dosazení zákonů s působností na národních, jakož i mezinárodní úrovni, které by v podstatě postavily mimo zákon šíření informací o preventivních a léčebných postupech v souvislosti s nepatentovatelnými přirozenými terapiemi. Tato legislativní iniciativa usiluje o dosazení libovolně nízké "horní hranice" financování těchto přirozených a bezpečných terapií, což je další krok ve snaze zabránit jejich využívání jako přirozených léčebných prostředků.